Třetí porod

Do třetice jemné zrození se vším všudy 

(příště už to jen zkusit doma)

Mé třetí těhotenství přišlo 4 měsíce po druhém, krásném, ale předčasném porodu. (První porod akutní cs).Opět to vypadalo na předčasný porod, nebo aspoň jsem byla strašena svou gynekoložkou, neboť jsem byla již od 34 týdne otevřená na 2 cm s velmi malým kouskem čípku. Nedávala mi víc jak dva týdny, a to jenom v případě, že budu odpočívat. No vzhledem k tomu, že jsem doma měla čtyřleté a roční zatím ještě nechodící dítě, tak sem se k odpočinku dostala jen velmi zřídka. A světe div se (moje gynekoložka se divili pořádně každou návštěvu) jsem vydržela téměř do termínu.

Poslední dny jsem měla často navečer poslíčky, tak jsem si říkala, že by už a ono furt nic. Tu jsem tedy řekla, že tomu pomůžeme a k obvyklému večernímu rituálu mi manžel udělal skleničku svařáku (zvládla jsem jen pár hltu, neboť mě z něj pálila žáha jako hrom) A zřejmě zafungovalo nebo to, že jsem si neustále četla afirmaci, že miminko přijde na svět až bude samo zcela nachystané. 

Před půlnocí mě zbudili zase poslíčci. Pustila jsem si tedy ještě rychlou relaxaci uvolněného dechu. Po skončení jsem zase něco ucítila za dalších deset minut zase. Říkám si no půjdu na záchod, když už jsem vzhůru. Na záchodě začala odcházet hlenová zátka a já se trochu vyčistila. 00:20 volám babičce, že asi ať pomalu vstává, a jak se trochu probere, ať přijede pohlídat kluky.  Zvažuji, zda už budit manžela nebo ne. Jenže se to nějak urychlilo a já neušla naši chodbu bez tří vlnek. Tak ho budím. V 00:29 píši mamce, at už honem vyjede, že se to nějak zrychlilo. Uvelebím se na baloně v dece a nahřeji si polštářek, přikládám na podbřišek, je to neskutečně příjemné a vlnky mnohem méně intenzivní. Pouštím si do sluchátek afirmace k porodu. Manžel mi vaří teplý čaj do termosky, odnáší věci do auta, babička přijíždí na hlídání. A já si jen tak hopsám a kroužím na balóně. Manžel řekne tak můžeme (je něco málo po jedné hodině ranní), já na něho jejda ještě je brzo ne. Ale když už spolu komunikujeme, říkám mu, a co kdybych tentokrát si nechala něco píchnout, třeba to taky není spatný zkusit. Manžel na to, to si děláš legraci, to už si jako v přechodné fází, tak to už abychom vyjeli. Docela se tomu smějeme. Vždyť to před chvilkou začalo a mezi vlnami jsem schopna se normálně bavit snad i vtipkovat. A tak ještě dám tři vlnky. (Říkám, že když budeme v nemocnici brzo, že třeba vyzkouším vanu nebo dáme ještě nějakou noční procházku, sama pro sebe si stanovuji hranici 6 centimetrů jinak se nenechám přijmout). Pořádně nahřeji polštářek a zabalená v dese se přesouvám do auta a pouštím ohřev sedaček na plno. Je to velmi příjemná cesta, až se mi nechce vystupovat a navrhuji, jestli se ještě nebudeme jen tak projíždět.

Což manžel naštěstí odmítá a jdeme do porodnice. Kupodivu nemám žádné nepříjemné pocity, vyjdu schody do 2 patra. Příjemná PA nás vítá a chce poslat manžela na chodbu, ať se převlíknu (což na ni vyjedu a kdo mě jako vysvleče, uviděná mávne rukou, tak si tu zůstaňte.) Jde se na vstupní vyšetření. Lehám, ona stále něco dělá u počítače, tak ji upozorním, že má tak 2 minuty, než přijde vlna a déle ležet nebudu. Tak se domluvíme, že můžu zase vstát, a že až po další vlně si zase lehnu na vyšetření, sáhne do mě, říkám pospěšte už to začíná, chce se podívat, i když to začne, což rázně odmítnu a manžel zdvořile zopakuje, že si to nepřeji. Řekne už jste připravená, můžete jít na box porodit. Ptám se, co to znamená? Nějak jsem potřebovala slyšet ten parametr, ať se můžu rozhodnout zda zůstat. Tak už prý asi 9 možná skoro 10 cm. Jdeme na box.  

Zapnou monitor, já hopsám na baloně, na monitor moc ohled neberu. Stále mám sluchátka v uších a se zapnutými afirmacemi k porodu, což mě při vlně velmi zklidňuje a pomáhá se uvolnit a uzavřít do sebe. Po pár minutách mě požádají o změnu polohy, že jim to blbě měří. Tak si tedy stoupnu a opírám o svého úžasného manžela.  A tady si uvědomuji, jaký je rozdíl prožít vlnu v povolený rameny, uvolněnou otevřenou čelistí a hlubokým výdechem oproti zaťaté vlně s „bručením“. Vlna je o hodně jemnější a není vůbec intenzivní, až mě to zaskočí, jestli fakt už budu rodit nebo to teprve přijde. Musím říct, že víc jak třetina vln se mi podaří takto jemně a příjemně prožít, ostatní jsem cítila o dost intenzivněji až trochu bolestivě. Ptají se mě, zda budu rodit ve stoje, říkám že netuším. Chvíli mě obchází s matrací a uvažují kam ji položit. Praskne trochu vody. Sahám si sama dovnitř, jak je miminko daleko, což je docela zajímavé, vnímat, jak se posouvá, to mě u předchozího porodu napadlo, až když bylo část hlavičky venku. Už zas tak moc ne. Chce se mi i mírně tlačit. PA se chce mrknout, tak ji říkám, se podívejte já vám k tomu i zvednu jednu nohu. No její výraz jsem neviděla, ale asi jsem já vypadala vtipně na té jedné noze. Následně se zase ptají, jestli tak hodlám zůstat až do konce. Asi se jim to moc nelíbí, tak se rozhodnu, že zkusím být na čtyřech. PA mi říká, ať pořádně zatlačím, že už to bude, ale mě to vůbec nevyhovuje a není mi tlačení příjemné, tak říkám, že takhle to nepůjde. Navrhnou, ať si dřepnu a otočím se čelem k nim. Dřepím, ale otočit se mi nechce. Docela příjemné. Najednou si stoupám na té jejich koze a tlačení ani není potřeba, je to velmi rychlé a příjemné. Hlavička pomalu jde ven. Pak mě brzdí, ať netlačím, což jsem myslím ani nedělala a jdou i ramínka. Po chvíli vypadne celý. Krásný pohled takhle shora, jak se tam pode mnou „houpe“ miminko. Odmotávají pupečník prohazují mi ho pod nohou a podávají. Já si vybavuji včerejší video porodu lenochoda, a tak trochu si tak taky připadám :-D Od našeho příjezdu do porodnice uběhlo zhruba 20 minut, ještě že jsem se nejeli nikam projíždět.

No a pak krásný nerušený bonding s dotepáním pupečníku. Teprve po porodu placenty přišel primář kouknout na poranění, žádná nebyla. Tak zase zhasl a my byli jen spolu. Malý se přisál, že nesel ani od prsa odtrhnout. Později jsme se dozvěděli, že vážil 3620g a rozhodne to bylo méně namáhavé než před rokem s 2600g miminkem. Placentu mi ochotně nabalili do jejich kyblíku, neboť já nádobu zapomněla.

Nakonec se mě jen zeptali, zda půjdu domů nebo budu zůstávat. Říkám, že bych asi chvilku pobyla. Moc děkuji Přerovské porodnici za jejich přirozený přístup k porodům. A i příjemný pobyt na šestinedělí.