Třetí porod

Do třetice jemné zrození se vším všudy 

(příště už to jen zkusit doma)

Mé třetí těhotenství přišlo 4 měsíce po druhém, krásném, ale předčasném porodu. (První porod akutní cs).Opět to vypadalo na předčasný porod, nebo aspoň jsem byla strašena svou gynekoložkou, neboť jsem byla již od 34 týdne otevřená na 2 cm s velmi malým kouskem čípku. Nedávala mi víc jak dva týdny, a to jenom v případě, že budu odpočívat. No vzhledem k tomu, že jsem doma měla čtyřleté a roční zatím ještě nechodící dítě, tak sem se k odpočinku dostala jen velmi zřídka. A světe div se (moje gynekoložka se divili pořádně každou návštěvu) jsem vydržela téměř do termínu.

Poslední dny jsem měla často navečer poslíčky, tak jsem si říkala, že by už a ono furt nic. Tu jsem tedy řekla, že tomu pomůžeme a k obvyklému večernímu rituálu mi manžel udělal skleničku svařáku (zvládla jsem jen pár hltu, neboť mě z něj pálila žáha jako hrom) A zřejmě zafungovalo nebo to, že jsem si neustále četla afirmaci, že miminko přijde na svět až bude samo zcela nachystané. 

Před půlnocí mě zbudili zase poslíčci. Pustila jsem si tedy ještě rychlou relaxaci uvolněného dechu. Po skončení jsem zase něco ucítila za dalších deset minut zase. Říkám si no půjdu na záchod, když už jsem vzhůru. Na záchodě začala odcházet hlenová zátka a já se trochu vyčistila. 00:20 volám babičce, že asi ať pomalu vstává, a jak se trochu probere, ať přijede pohlídat kluky.  Zvažuji, zda už budit manžela nebo ne. Jenže se to nějak urychlilo a já neušla naši chodbu bez tří vlnek. Tak ho budím. V 00:29 píši mamce, at už honem vyjede, že se to nějak zrychlilo. Uvelebím se na baloně v dece a nahřeji si polštářek, přikládám na podbřišek, je to neskutečně příjemné a vlnky mnohem méně intenzivní. Pouštím si do sluchátek afirmace k porodu. Manžel mi vaří teplý čaj do termosky, odnáší věci do auta, babička přijíždí na hlídání. A já si jen tak hopsám a kroužím na balóně. Manžel řekne tak můžeme (je něco málo po jedné hodině ranní), já na něho jejda ještě je brzo ne. Ale když už spolu komunikujeme, říkám mu, a co kdybych tentokrát si nechala něco píchnout, třeba to taky není spatný zkusit. Manžel na to, to si děláš legraci, to už si jako v přechodné fází, tak to už abychom vyjeli. Docela se tomu smějeme. Vždyť to před chvilkou začalo a mezi vlnami jsem schopna se normálně bavit snad i vtipkovat. A tak ještě dám tři vlnky. (Říkám, že když budeme v nemocnici brzo, že třeba vyzkouším vanu nebo dáme ještě nějakou noční procházku, sama pro sebe si stanovuji hranici 6 centimetrů jinak se nenechám přijmout). Pořádně nahřeji polštářek a zabalená v dese se přesouvám do auta a pouštím ohřev sedaček na plno. Je to velmi příjemná cesta, až se mi nechce vystupovat a navrhuji, jestli se ještě nebudeme jen tak projíždět.

Což manžel naštěstí odmítá a jdeme do porodnice. Kupodivu nemám žádné nepříjemné pocity, vyjdu schody do 2 patra. Příjemná PA nás vítá a chce poslat manžela na chodbu, ať se převlíknu (což na ni vyjedu a kdo mě jako vysvleče, uviděná mávne rukou, tak si tu zůstaňte.) Jde se na vstupní vyšetření. Lehám, ona stále něco dělá u počítače, tak ji upozorním, že má tak 2 minuty, než přijde vlna a déle ležet nebudu. Tak se domluvíme, že můžu zase vstát, a že až po další vlně si zase lehnu na vyšetření, sáhne do mě, říkám pospěšte už to začíná, chce se podívat, i když to začne, což rázně odmítnu a manžel zdvořile zopakuje, že si to nepřeji. Řekne už jste připravená, můžete jít na box porodit. Ptám se, co to znamená? Nějak jsem potřebovala slyšet ten parametr, ať se můžu rozhodnout zda zůstat. Tak už prý asi 9 možná skoro 10 cm. Jdeme na box.  

Zapnou monitor, já hopsám na baloně, na monitor moc ohled neberu. Stále mám sluchátka v uších a se zapnutými afirmacemi k porodu, což mě při vlně velmi zklidňuje a pomáhá se uvolnit a uzavřít do sebe. Po pár minutách mě požádají o změnu polohy, že jim to blbě měří. Tak si tedy stoupnu a opírám o svého úžasného manžela.  A tady si uvědomuji, jaký je rozdíl prožít vlnu v povolený rameny, uvolněnou otevřenou čelistí a hlubokým výdechem oproti zaťaté vlně s „bručením“. Vlna je o hodně jemnější a není vůbec intenzivní, až mě to zaskočí, jestli fakt už budu rodit nebo to teprve přijde. Musím říct, že víc jak třetina vln se mi podaří takto jemně a příjemně prožít, ostatní jsem cítila o dost intenzivněji až trochu bolestivě. Ptají se mě, zda budu rodit ve stoje, říkám že netuším. Chvíli mě obchází s matrací a uvažují kam ji položit. Praskne trochu vody. Sahám si sama dovnitř, jak je miminko daleko, což je docela zajímavé, vnímat, jak se posouvá, to mě u předchozího porodu napadlo, až když bylo část hlavičky venku. Už zas tak moc ne. Chce se mi i mírně tlačit. PA se chce mrknout, tak ji říkám, se podívejte já vám k tomu i zvednu jednu nohu. No její výraz jsem neviděla, ale asi jsem já vypadala vtipně na té jedné noze. Následně se zase ptají, jestli tak hodlám zůstat až do konce. Asi se jim to moc nelíbí, tak se rozhodnu, že zkusím být na čtyřech. PA mi říká, ať pořádně zatlačím, že už to bude, ale mě to vůbec nevyhovuje a není mi tlačení příjemné, tak říkám, že takhle to nepůjde. Navrhnou, ať si dřepnu a otočím se čelem k nim. Dřepím, ale otočit se mi nechce. Docela příjemné. Najednou si stoupám na té jejich koze a tlačení ani není potřeba, je to velmi rychlé a příjemné. Hlavička pomalu jde ven. Pak mě brzdí, ať netlačím, což jsem myslím ani nedělala a jdou i ramínka. Po chvíli vypadne celý. Krásný pohled takhle shora, jak se tam pode mnou „houpe“ miminko. Odmotávají pupečník prohazují mi ho pod nohou a podávají. Já si vybavuji včerejší video porodu lenochoda, a tak trochu si tak taky připadám :-D Od našeho příjezdu do porodnice uběhlo zhruba 20 minut, ještě že jsem se nejeli nikam projíždět.

No a pak krásný nerušený bonding s dotepáním pupečníku. Teprve po porodu placenty přišel primář kouknout na poranění, žádná nebyla. Tak zase zhasl a my byli jen spolu. Malý se přisál, že nesel ani od prsa odtrhnout. Později jsme se dozvěděli, že vážil 3620g a rozhodne to bylo méně namáhavé než před rokem s 2600g miminkem. Placentu mi ochotně nabalili do jejich kyblíku, neboť já nádobu zapomněla.

Nakonec se mě jen zeptali, zda půjdu domů nebo budu zůstávat. Říkám, že bych asi chvilku pobyla. Moc děkuji Přerovské porodnici za jejich přirozený přístup k porodům. A i příjemný pobyt na šestinedělí.

VBAC

Krásný, rychlý i když předčasný VBAC

.

Před 3 lety se nám po 6 hodinách kontrakci, akutní sekci, narodil náš první syna. (Důvod: čelní postaveni. Než mi oznámili, ze navrhuji císař, porod se mi docela líbil, byl bez medikamentů a zásahu.)

Tentokrát jsem se rozhodla víc zabojovat a zkusit to i dokončit přirozeně. Přihlásili jsem se s manželem na dvoudenní kurz jemného zrození neboli hypnoporodu (již před prvním porodem jsem četla knihu Hypnoporod od Marie F. Morgan a velmi mě zaujala) abych víc porozuměla technikám, jak miminko správně narolovat a víc si to užít a prožít.

Tady je můj příběh:

Již od silvestra jsem pociťovala nepravidelné poslíčky, kterým jsem nevěnovala pozornost. Přeci jen času dost. 

7.1. mi od rána bylo těžko, měli jsme návštěvu, a tak jsem to moc neřešila. 

 Po oběde návštěva odjela, jakmile se zaklaply dveře (bylo 13 hod.), začaly vlny. Volám manželovi do práce, jak se má, ze se cítím asi nějaká nemocna, v kolik dneska konci, a jestli nechce přijet dříve. Po 15 min. mu volám znovu, ať okamžitě přijede, odtekla mi hlenová zátka a mela sem za tu dobu snad 6 vln po cca minutě. Skoro tři-lety syn něco vytušil, a tak si vytáhl doktorský kufřík a začal mě léčit. :-D díval se mi do krku a celou mě oblepil náplastmi. 

Následně sem se rozhodla jít do vany, ať to rozeženu, jestli je to planý poplach, i když sem mela trochu strach, ať se to ještě nezintenzivni. Manžel ještě v práci a syn doma bez domluveného hlídání. 

Nakonec jsem si ještě poseděla na záchode, vyprázdnila se a snad další čtvrt hodinu čurala, až jsem si řekla jestli mi neutíká voda. 

Šla jsem do vany. Vlny byly stále časté, ale v horké vodě velmi příjemné a snadno pro-dýchatelné. Pouštěla sem si afirmace k porodu (které jsme dostali k dispozici po víkendovém kurzu hypnoporordu) a užívala si teple vody. Přijel muž a řešil hlídání. Já chtěla byt sama a nikoho nevidět. Kolem čtvrt na 3 odjel syn s babičkou. Zaúkolovala jsem muže, at zavolá těhotné kamarádce PA a zeptá se, ze když jsme teprve ve 34+3 tt kam jet do porodnice, jestli Přerov nebo rovnou Olomouc. Tušila jsem ze může hrozit inkubátor. Ta doporučovala Ol.  (40 min. cesty oproti 10 min.do Přerova)

Odhodlala sem se vylést. A šli jsme dobalit věci do porodnice. Ale vlny byly dost časté, tak sem prohlásila, ze na to kašlu, co potřebuji asi už mam a jen jsem se oblékla. Dala sem si sluchátka a již po několikáté poslouchala afirmace k porodu. (Bylo to pro mě velmi příjemné, cítila jsem se při poslechu v klidu a byla jsem schopná vnímat své tělo a spolupracovat s ním)

Do auta sem nastoupila dozadu a byla na čtyrech. Muž vyrazil velmi rychle. Nemam rada rychlou jízdu, ale vím, ze jsem se ho ptala, jaktože jsme ještě na dálnici. 

V 15:00 jsem byla na přijmu, samozřejmě stále se sluchátky v uších. Všichni nejvíc hodni. Ne že bych je nějak moc vnímala. Prý jak častý mate kontrakce, na to říkám furt.Vedou nás rovnou do nějaké vyšetřovny, kde sem na zem ze sebe shodila oblečeni. Manžel odpovídal na nějaké jejich dotazy. Dále že natočí monitor a vyšetří mě.  Byla jsem na 8 cm otevřená. Přítomný pan profesor jen se vší vážností podotkl, no tak teď už nezbývá než porodit, nic jiného se nedá dělat. (Přesně tak jsem si to představovala, přijet do porodnice na poslední chvíli, aby mě nepřemlouvali do další sekce) A už jsem šla na box, ani mi nedotočili monitor. Představila se mi velmi miá PA a oznámila mi, že se bude o mě starat a že zrovna teď nikdo nerodí, tak že ji mám sama pro sebe. Na boxu mě ale zase zapojili. Tentokrát ve stoje u postele. PA se hned ptala zda budu i rodit takhle ve stoje. Říkám nevím a hned donesla žíněnku. Po chvíli měním polohu a jdu na čtyři. PA byla dokonala. Já stále sluchátka a afirmace k porodu asi po desáté. Manžel vytáhl zmuchlaný papír z kapsy, moje porodní přaní. Pěkný rovny sme zapomněli i s moji tehu průkazkou doma. 

PA řekla, ze až budu chtít vnitrně vyšetřit mam si říct, ze ona to nepotřebuje, ale kdyby sem to chtěla vědět ze není problém. Monitor jsem musela mít celou dobu kvůli zvýšené srdcové frekvence miminka, ale že to není nic špatného, jen to potřebuji hlídat, zda se to nebude zhoršovat, ať si toho nevšímám. Což pro mě znělo jako rozkaz a na nějaký monitor jsem nebrala ohled. Myslím ze mi ho co chvíli museli popravovat. Vlny už byly hodně silné, ale úplně jiné než u prvního, kde mi šla bolest do zad. Teď to šlo pěkně dolu a do břicha, vzhledem k tomu, že mi v tehu zjistili, ze mam asi něco s ploténkou mě překvapilo, ze záda jsem vůbec necítila. 

PA jsem poprosila o vyšetřeni,  tak prý ještě lem a je to. Už to fakt bolelo při vlnách jsem nahlas říkala "aaa" či aaano případně dolu dle afirmace. Manžel byl úžasný celou dobu mě hladil po celém těle a mě to bylo velmi přijemné. Následně i nahříval hráz, což bylo taky příjemné. V jednu chvíli prohlásil, že se mu chce čůrat, jestli může odejít. Já mu řekla, že ať na to rovnou zapomene, že nikam nejde. 

Nakonec jsem nadhodila, jestli přece jenom nemůžu něco proti bolesti. PA že teď už mám smůlu, už mi nic stejně zabrat nestihne, ze sem si řekla pozdě a že to už nemá cenu, že už to přece zvládneme. Tak s podporou muže, který mi říkal vždyť nic nechceš,to je přeci jen ta přechodná fáze, mi nikdo nic nedal. Voda byla furt vevnitř, to jen PA prohlásila, že ta to možná trošku brzdí, ale ze ji necháme, ze mě to díky tomu bolí min. A najednou jsem si uvědomila, ze to fakt zas tak neboli, ze je miminko jak v polštářku. To už mě brněly nohy a říkám, ze chci byt jinak a nevím jak. Tak po různých pozicích, jsem se svalila na bok a kupodivu mi to vyhovovalo. A je to tady. Voda praskla. A hned se dalo tlačit jinak. PA byla úžasná, ukázala jak a kam přitláčet. Bolest se přetlačila a bylo to příjemnější. Mezi vlnami sem si mohla nohy posouvat, jak sem chtěla. Ještě mi řekla, zda může stříhnout, kdyby to bylo nutné, že ví ze si to nepřeji, ale kdyby. Někdy v této chvíli přišel profesor asi ještě s někým že se jde podívat jak to postupuje. Díky svému zaměření se do sebe jsem se vůbec nevnímala, ani nevím co tam dělali a co říkali, já s nimi vůbec nekomunikovala ani nespolupracovala, dokázala jsem vnímat jen PA a manžela. Velmi brzy odešli a nechali nás. Pak už byla hlavička na par zatlačení skoro venku, mohla sem se dotykat, asi 3 vlny vyjela a zase se schovala. Čekání na další vlnu mi přišlo jako věčnost. Pak když vyjela víc tak říkám, at už stříhá, ze to fakt tlačí. Ona na to, ze to není potřeba at pokracuju. Jen že už mám jen přitláčet ať se zbytečně nenatrhnu. No a další vlna a byla hlava venku to už se volali z novorozeneckého. Maly vylezl ven. Hned ho dali na mě. Jednou zakňoural a po chvilce říkám, je ten je hodnoučký a neznámí dětský lékař prohlásil: "No protoře nedýchá." Zkoušeli ho oživovat na mě, ale moc to neslo, tak ho pa par minutách odstřihli a vzali si na stolek, oživili a následně odnesli do inkubátoru. Zjistili mu silnou infekci a dostal atb., po týdnu přišli nečekané komplikace, hrozila mu náročná operace. Děkuji všem co se za Šimonka modlili, myslím že jsme to umodlili, neboť do dalšího dne byla situace zcela opačná, žádná operace nebyla potřeba, vše se uklidnilo, změnili se atb. pobyt v porodnici se nám sice prodloužil, ale se zdravím našeho syna to vypadla mnohem lépe než předchozí večer. 

Vsichni tu ve FNOL byli naprosto úžasní,ochotni a vstřícní. S takovým dokonalým přístupem jsem se ještě nesetkala Velké díky. A zároveň jsme poznali úplně jiný svět, svět dětí a rodičů trávící čas na neonatologii a spoustu příběhů o předčasně narozených dětí, kterým přejeme hodně zdraví a síly. 

Nyní bude našemu druhorozenému synovi měsíc, je zcela zdravý a hodny. 

26 měsíců

26 měsíců

Tento měsíc je v kurzu školka, kterou pomáhám rozjet a tudíž je mi syn nablízku. 

chystám různé aktivity a na J je zkouším. 

V kurzu je zpívání a malování 

(J už snad ani nemluví neustále si něco zpívá, je to moc příjemně) 

Také jsem téměř pořád venku, tudíž hračky či pomůcky doma jen tak leží a já jsem se rozhodla je zas trošku roztřídit a nechat vytáhlou jen menší část z nich. 

Venku, sadíme, kopeme, ryjeme, zametáme, zaléváme, hrabeme, jezdíme traktorem, bagrem, na odrážedle.

Péče o květiny ve školkovém prostředí funguje velmi dobře.
Konev, rozprašovač, hadřík na utírání listů, cedulka s přeškrtnutou konvičkou.

Opět krájení okurky vlnkovaným sekáčkem, známé dlouho používané ale stále aktuální. 

Co pozorujeme venku: 

Kreslíme kde se dá a čím se dá.. :-)

O čem se bavíme a co probíráme. Jarní kytičky 

(zalaminované k tomu kartičky a ještě pro účely školky nakreslené na kamínkách) 

a

listy stromů 

semínka a fotka pole, kde roste.

trochu praktického života a vývojové fáze včely od SŮVY Z DŘÍVÍ

J řídí různé traktory.

Zalévání zahrádky hadicí, i když konve stejně vedou, a také obracení sena malýma hraběčkama

Krmení babiččiných slepiček i králíku je zábava na dlouhou dobu.

Jedna ze ZOO Olomouc

25 měsíců

25 měsíců
začínáme trávit hodně času venku
J si neustále zpívá různé písničky, už je zvládne zazpívat celé a několik (koledy mezi ně stále patří)
Je samostatnější a soběstačnější než jsem čekala až mě to někdy zamrzí jak už je schopnej.
Užívá si každého pohybu naplno a přitom je klidný a rozvážný v jednom.
Baví mě ho pozorovat.
J i Já rozjíždíme montessori lesní křesťanskou školku
odmítá boty :-D
velmi vnímavě pozoruje přírodu.


Prší a to je příležitost vyrazit na pořádnou procházku a odzkoušet gumáky.

Přelívání v zástěrce to už je podmínka a v papučích ať nemusíme furt převlékat. J je vodní živel (to miluje asi každé dítě) a rozesazování rajčat a paprik s pomocníkem. 

budou Velikonoce a čas na okna, nejprve nastříkat, pořádně rozetřít a umýt a nakonec setřít stěrkou.

Velikonoční obilíčko a jeho zastřihávání a děti v dílničkách vyráběli zápich zajíčka s bambulkou. 

Tatínek má narozeniny tak se griluje 

J s Evelínkou mají véču z grilu a tatínci si velmi vtipně odložili pivo. 

Máme vozík nového písku a je o zábavu postaráno část bratránků a sestřenek. 

Pohodička v síti. 

Hlazení babiččiných slepiček, natírání starého stolu.

Z krabice vyrobené prostředí pro zvířátka (schleich), ať stále neleží v živočišné komodě, J to velmi bavilo i umisťování zvířat podle toho, kam patří zda na farmu, do lesa či do rybníku. 

A nakonec i přiřazování ke kartičkám.

Práce na zahradě v plném proudu, řezání větví pilkou a čištění bagru. 

sbírání haluzí.

Ale občas si najdeme chvilku i na aktivity doma, nové šroubování a matrioška.

A dárek od Evelínky, házení kostkou a podle barviček vyplnování políček. J to moc zaujalo. 

A konečně zmrzlinová sezóna zahájena. 

------------------------------------------------------------------------------------

Zkušební provoz montessori lesní křesťanské školky.

 Začátek byl velmi zdařilí, jsem nad rámec spokojená až překvapená, že J si mě skoro nevšímal a pracoval si sám nebo s kamarády, jako bych tam vůbec nebyla. 

Školková výprava s pozorováním a přivoněním ke květinám. 

A boty to je kapitola sama o sobě, prý je to lepší bez nich.