VBAC

Krásný, rychlý i když předčasný VBAC

.

Před 3 lety se nám po 6 hodinách kontrakci, akutní sekci, narodil náš první syna. (Důvod: čelní postaveni. Než mi oznámili, ze navrhuji císař, porod se mi docela líbil, byl bez medikamentů a zásahu.)

Tentokrát jsem se rozhodla víc zabojovat a zkusit to i dokončit přirozeně. Přihlásili jsem se s manželem na dvoudenní kurz jemného zrození neboli hypnoporodu (již před prvním porodem jsem četla knihu Hypnoporod od Marie F. Morgan a velmi mě zaujala) abych víc porozuměla technikám, jak miminko správně narolovat a víc si to užít a prožít.

Tady je můj příběh:

Již od silvestra jsem pociťovala nepravidelné poslíčky, kterým jsem nevěnovala pozornost. Přeci jen času dost. 

7.1. mi od rána bylo těžko, měli jsme návštěvu, a tak jsem to moc neřešila. 

 Po oběde návštěva odjela, jakmile se zaklaply dveře (bylo 13 hod.), začaly vlny. Volám manželovi do práce, jak se má, ze se cítím asi nějaká nemocna, v kolik dneska konci, a jestli nechce přijet dříve. Po 15 min. mu volám znovu, ať okamžitě přijede, odtekla mi hlenová zátka a mela sem za tu dobu snad 6 vln po cca minutě. Skoro tři-lety syn něco vytušil, a tak si vytáhl doktorský kufřík a začal mě léčit. :-D díval se mi do krku a celou mě oblepil náplastmi. 

Následně sem se rozhodla jít do vany, ať to rozeženu, jestli je to planý poplach, i když sem mela trochu strach, ať se to ještě nezintenzivni. Manžel ještě v práci a syn doma bez domluveného hlídání. 

Nakonec jsem si ještě poseděla na záchode, vyprázdnila se a snad další čtvrt hodinu čurala, až jsem si řekla jestli mi neutíká voda. 

Šla jsem do vany. Vlny byly stále časté, ale v horké vodě velmi příjemné a snadno pro-dýchatelné. Pouštěla sem si afirmace k porodu (které jsme dostali k dispozici po víkendovém kurzu hypnoporordu) a užívala si teple vody. Přijel muž a řešil hlídání. Já chtěla byt sama a nikoho nevidět. Kolem čtvrt na 3 odjel syn s babičkou. Zaúkolovala jsem muže, at zavolá těhotné kamarádce PA a zeptá se, ze když jsme teprve ve 34+3 tt kam jet do porodnice, jestli Přerov nebo rovnou Olomouc. Tušila jsem ze může hrozit inkubátor. Ta doporučovala Ol.  (40 min. cesty oproti 10 min.do Přerova)

Odhodlala sem se vylést. A šli jsme dobalit věci do porodnice. Ale vlny byly dost časté, tak sem prohlásila, ze na to kašlu, co potřebuji asi už mam a jen jsem se oblékla. Dala sem si sluchátka a již po několikáté poslouchala afirmace k porodu. (Bylo to pro mě velmi příjemné, cítila jsem se při poslechu v klidu a byla jsem schopná vnímat své tělo a spolupracovat s ním)

Do auta sem nastoupila dozadu a byla na čtyrech. Muž vyrazil velmi rychle. Nemam rada rychlou jízdu, ale vím, ze jsem se ho ptala, jaktože jsme ještě na dálnici. 

V 15:00 jsem byla na přijmu, samozřejmě stále se sluchátky v uších. Všichni nejvíc hodni. Ne že bych je nějak moc vnímala. Prý jak častý mate kontrakce, na to říkám furt.Vedou nás rovnou do nějaké vyšetřovny, kde sem na zem ze sebe shodila oblečeni. Manžel odpovídal na nějaké jejich dotazy. Dále že natočí monitor a vyšetří mě.  Byla jsem na 8 cm otevřená. Přítomný pan profesor jen se vší vážností podotkl, no tak teď už nezbývá než porodit, nic jiného se nedá dělat. (Přesně tak jsem si to představovala, přijet do porodnice na poslední chvíli, aby mě nepřemlouvali do další sekce) A už jsem šla na box, ani mi nedotočili monitor. Představila se mi velmi miá PA a oznámila mi, že se bude o mě starat a že zrovna teď nikdo nerodí, tak že ji mám sama pro sebe. Na boxu mě ale zase zapojili. Tentokrát ve stoje u postele. PA se hned ptala zda budu i rodit takhle ve stoje. Říkám nevím a hned donesla žíněnku. Po chvíli měním polohu a jdu na čtyři. PA byla dokonala. Já stále sluchátka a afirmace k porodu asi po desáté. Manžel vytáhl zmuchlaný papír z kapsy, moje porodní přaní. Pěkný rovny sme zapomněli i s moji tehu průkazkou doma. 

PA řekla, ze až budu chtít vnitrně vyšetřit mam si říct, ze ona to nepotřebuje, ale kdyby sem to chtěla vědět ze není problém. Monitor jsem musela mít celou dobu kvůli zvýšené srdcové frekvence miminka, ale že to není nic špatného, jen to potřebuji hlídat, zda se to nebude zhoršovat, ať si toho nevšímám. Což pro mě znělo jako rozkaz a na nějaký monitor jsem nebrala ohled. Myslím ze mi ho co chvíli museli popravovat. Vlny už byly hodně silné, ale úplně jiné než u prvního, kde mi šla bolest do zad. Teď to šlo pěkně dolu a do břicha, vzhledem k tomu, že mi v tehu zjistili, ze mam asi něco s ploténkou mě překvapilo, ze záda jsem vůbec necítila. 

PA jsem poprosila o vyšetřeni,  tak prý ještě lem a je to. Už to fakt bolelo při vlnách jsem nahlas říkala "aaa" či aaano případně dolu dle afirmace. Manžel byl úžasný celou dobu mě hladil po celém těle a mě to bylo velmi přijemné. Následně i nahříval hráz, což bylo taky příjemné. V jednu chvíli prohlásil, že se mu chce čůrat, jestli může odejít. Já mu řekla, že ať na to rovnou zapomene, že nikam nejde. 

Nakonec jsem nadhodila, jestli přece jenom nemůžu něco proti bolesti. PA že teď už mám smůlu, už mi nic stejně zabrat nestihne, ze sem si řekla pozdě a že to už nemá cenu, že už to přece zvládneme. Tak s podporou muže, který mi říkal vždyť nic nechceš,to je přeci jen ta přechodná fáze, mi nikdo nic nedal. Voda byla furt vevnitř, to jen PA prohlásila, že ta to možná trošku brzdí, ale ze ji necháme, ze mě to díky tomu bolí min. A najednou jsem si uvědomila, ze to fakt zas tak neboli, ze je miminko jak v polštářku. To už mě brněly nohy a říkám, ze chci byt jinak a nevím jak. Tak po různých pozicích, jsem se svalila na bok a kupodivu mi to vyhovovalo. A je to tady. Voda praskla. A hned se dalo tlačit jinak. PA byla úžasná, ukázala jak a kam přitláčet. Bolest se přetlačila a bylo to příjemnější. Mezi vlnami sem si mohla nohy posouvat, jak sem chtěla. Ještě mi řekla, zda může stříhnout, kdyby to bylo nutné, že ví ze si to nepřeji, ale kdyby. Někdy v této chvíli přišel profesor asi ještě s někým že se jde podívat jak to postupuje. Díky svému zaměření se do sebe jsem se vůbec nevnímala, ani nevím co tam dělali a co říkali, já s nimi vůbec nekomunikovala ani nespolupracovala, dokázala jsem vnímat jen PA a manžela. Velmi brzy odešli a nechali nás. Pak už byla hlavička na par zatlačení skoro venku, mohla sem se dotykat, asi 3 vlny vyjela a zase se schovala. Čekání na další vlnu mi přišlo jako věčnost. Pak když vyjela víc tak říkám, at už stříhá, ze to fakt tlačí. Ona na to, ze to není potřeba at pokracuju. Jen že už mám jen přitláčet ať se zbytečně nenatrhnu. No a další vlna a byla hlava venku to už se volali z novorozeneckého. Maly vylezl ven. Hned ho dali na mě. Jednou zakňoural a po chvilce říkám, je ten je hodnoučký a neznámí dětský lékař prohlásil: "No protoře nedýchá." Zkoušeli ho oživovat na mě, ale moc to neslo, tak ho pa par minutách odstřihli a vzali si na stolek, oživili a následně odnesli do inkubátoru. Zjistili mu silnou infekci a dostal atb., po týdnu přišli nečekané komplikace, hrozila mu náročná operace. Děkuji všem co se za Šimonka modlili, myslím že jsme to umodlili, neboť do dalšího dne byla situace zcela opačná, žádná operace nebyla potřeba, vše se uklidnilo, změnili se atb. pobyt v porodnici se nám sice prodloužil, ale se zdravím našeho syna to vypadla mnohem lépe než předchozí večer. 

Vsichni tu ve FNOL byli naprosto úžasní,ochotni a vstřícní. S takovým dokonalým přístupem jsem se ještě nesetkala Velké díky. A zároveň jsme poznali úplně jiný svět, svět dětí a rodičů trávící čas na neonatologii a spoustu příběhů o předčasně narozených dětí, kterým přejeme hodně zdraví a síly. 

Nyní bude našemu druhorozenému synovi měsíc, je zcela zdravý a hodny.