16 měsíců
tolik bylo J když šel na očkování priorix (spalničky, zarděnky příušnice) docela jsem z toho měla nahnáno, přeci jen jsem k tomu četla dost článků i diskuzí co všechno to může u dítěte vyvolat.
Ale jak to bylo u nás:
V pátek jsem byli na očkování, místo vpichu bez reakce. Třetí den po očkování horečky 39,5C až 40,3C. Po dvou dnech takto vysokých horečkách jsme jeli na večer do nemocnice (byly státní svátky) odebrali krev a crp 75. Tudíž si nás nechali. Bylo potřeba chytit moč (necelé dvě hodiny zavřeni v koupelně od cca 20:30 - 22) neúspěšně. Napíchlá kanyla, od rána kapačka až do večera, takže udržet dítě jen na posteli. V tuto chvíli jsme si říkala proč nejsme zvyklí se dívat na pohádky. Ted by se to hodilo. Všechny vyšetření další den negativní. 2x cévkování kvůli odběru moči. Další tři dny stále střídající horečky s teplotami. Noční koupání ve vlažné vodě s křikem přes celou nemocnici, neustále buzení mě abych dítěti změřila teplotu (první noc co pul hodiny následující noci už jen zhruba co hodinu) Dostal antibiotika. Nesměli jsme z pokoje.
Po 5 dnech nás pustili domů, čtvrtý den bez teplot. crp 11.
Doma druhý den opět horečky až 40,5.
další den kontrola v nemocnici stále horečky s teplotami, naštěstí si nás nenechali, nic nezjistili a poslali domů. ještě dva dny teploty, pak dva dny bez teplot a opět horečky s teplotami, ale tentokrát i záchvaty kašle o den později rýma a další den zahnisané oči. Návštěva dětské doktorky, dostal něco jako slabší antibiotika.
Celkově tři a půl týdne doma bez aktivit venku. Max.ke konci krátká procházka v kočárku tak aby se neunavil.
A zda to bylo z očkování nebo nějaká nemoc nám nebylo jednoznačně řečeno. Nejprve bylo řečeno, že je to brzo třetí den reakce,a pak když jsme šli na kontrolu a začali teploty znovu,nám pro jistotu bylo řečeno,že už je to pozdě na reakci poočkování A když jsem se zeptala, co má tedy za nemoc. Řekli mi, že to nevědí.
Co z toho vyplývá pro mě: že na přeočkování ve 22 měsících rozhodně nepůjdeme! A odložíme to na pozdější dobu.
Ze začátku to byl šok. Z toho jak jsme byli furt venku najednou 4 dny jen v místnosti 3 x 3 metry.
Ale byla to taková příprava na zimu.
takže kdo budete mít v zimě 16 m. zde najdete nápady co dělat doma (či v nemocnici)
Čekáme v čekárně v nemocnici.
Druhý den v posteli.. To jsem moc nefotila bylo to náročné.
Přelívání vody, abychom nemuseli znovu dostat kapačku bylo potřeba hlásit kolik vypije a podle toho se rozhodovalo zda ještě dát nebo ne. Tak nám k tomu pomáhali aktivity s vodou, sem tam se napit, něco přelil, zamíchal atd. Pak jsme vytírali aspoň trochu praktického života. Jen ztížené tím že mohl používat jen levou ruku (doma používat převážně pravou, tak aspoň potrénuje opačnou hemisféru - aspoň nějaké pozitivum jsem na tom našla)
I nový kamarád se našel. J není moc kontaktní k ostatním dětem, ale když už si někoho oblíbí tak se i rád přitulí.(Zdravíme chlapečka a doufáme že už je taky zdraví. )
Přišel nový traktor. Takže se vozilo vše co se dalo a velmi častokrát za den.
Zvířátka neomrzela a stále si s němi dlouho dovede vyhrát, tentokrát s ohradou z duhy.
Zkusili jsme plastelínu, docela to šlo, ale musela jsem sedět vedle něho, jinak to chtěl furt ochutnávat. (J rostou všechny špičáky najednou)
Vláčkodráha, velmi se zdokonalil ve skládání kolejí a zacvakávání vagónku za sebe. Jen to ze začátku dělal jen tou levou rukou, pár dní mu trvalo že si uvědomil, že může zase používat i pravou.
Když už si ji oškrabal tak si ji i nastrouhal. Maminka následně upekla. Trochu to klouzalo z ruky, ale dalo se to. Ani si neublížil a to mám dost ostré struhadlo.
Doma druhý den opět horečky až 40,5.
další den kontrola v nemocnici stále horečky s teplotami, naštěstí si nás nenechali, nic nezjistili a poslali domů. ještě dva dny teploty, pak dva dny bez teplot a opět horečky s teplotami, ale tentokrát i záchvaty kašle o den později rýma a další den zahnisané oči. Návštěva dětské doktorky, dostal něco jako slabší antibiotika.
Celkově tři a půl týdne doma bez aktivit venku. Max.ke konci krátká procházka v kočárku tak aby se neunavil.
A zda to bylo z očkování nebo nějaká nemoc nám nebylo jednoznačně řečeno. Nejprve bylo řečeno, že je to brzo třetí den reakce,a pak když jsme šli na kontrolu a začali teploty znovu,nám pro jistotu bylo řečeno,že už je to pozdě na reakci poočkování A když jsem se zeptala, co má tedy za nemoc. Řekli mi, že to nevědí.
Co z toho vyplývá pro mě: že na přeočkování ve 22 měsících rozhodně nepůjdeme! A odložíme to na pozdější dobu.
Ze začátku to byl šok. Z toho jak jsme byli furt venku najednou 4 dny jen v místnosti 3 x 3 metry.
Ale byla to taková příprava na zimu.
takže kdo budete mít v zimě 16 m. zde najdete nápady co dělat doma (či v nemocnici)
Čekáme v čekárně v nemocnici.
Třetí den v nemocničním pokoji, tatínek Jiříkovi dovezl nějaké hračky a se zvířátkai schleich jsme si hráli od
do 20 do skoro 23 hodin. A další dny také často.
Tady jsem se snažila zachytit ohrady a domečky pro zvířátka a rozřazení podle toho zda jsou z lesa, statku atd.
Přelívání vody, abychom nemuseli znovu dostat kapačku bylo potřeba hlásit kolik vypije a podle toho se rozhodovalo zda ještě dát nebo ne. Tak nám k tomu pomáhali aktivity s vodou, sem tam se napit, něco přelil, zamíchal atd. Pak jsme vytírali aspoň trochu praktického života. Jen ztížené tím že mohl používat jen levou ruku (doma používat převážně pravou, tak aspoň potrénuje opačnou hemisféru - aspoň nějaké pozitivum jsem na tom našla)
Sledování z okna nemocničního pokoje, pod našim oknem přiváželi dodávkou jídlo a prádlo, často to J budilo ze spánku, ale zase když už byl vzhůru bylo na co koukat a pan řidič pak už cíleně pozoroval naše okno a vždy s úsměvem mával, dokonce někdy i jen tak pro J zvedal a zase zajížděl plošinou od dodávky.
Poslední den jsme mohli do herny. Se zavázanou rukou to dobře klouže po hlavě dopředu.
A houpací koním měl úspěch.
I nový kamarád se našel. J není moc kontaktní k ostatním dětem, ale když už si někoho oblíbí tak se i rád přitulí.(Zdravíme chlapečka a doufáme že už je taky zdraví. )
Jelo se domu. Aktivity doma:
Zvířátka neomrzela a stále si s němi dlouho dovede vyhrát, tentokrát s ohradou z duhy.
Zkusili jsme plastelínu, docela to šlo, ale musela jsem sedět vedle něho, jinak to chtěl furt ochutnávat. (J rostou všechny špičáky najednou)
Vláčkodráha, velmi se zdokonalil ve skládání kolejí a zacvakávání vagónku za sebe. Jen to ze začátku dělal jen tou levou rukou, pár dní mu trvalo že si uvědomil, že může zase používat i pravou.
Házení vršků bokem do krabice od bot. I se zapojením pohybu, neboť miska s vršky byla na druhé straně místnosti. A mohl brát jen po jednom.
Náš oblíbený praktický život je tu.
Zkusili jsme škrabání cukiny i okurky a mělo to úspěch. Jen u stolečku to šlo lépe než na zemi.
Když už si ji oškrabal tak si ji i nastrouhal. Maminka následně upekla. Trochu to klouzalo z ruky, ale dalo se to. Ani si neublížil a to mám dost ostré struhadlo.
Ale jinak se doma stále zametá, vytírá, kartáčuje, věší prádlo (v Jiříkově podání spíš jenom odepíná kolíčky nebo podává prádlo) A celkově vydrží u takových užitečných věcí déle než u hraček. Takže ano mám doma pomocníka a můžu si hodit nohy na horu a dívat se jak se uklízí :-D
Nemoc nám přinesla i to že J si oblíbil stříkání do nosu, zapojení odsávačky do vysavače, zapnutí vysavače a následném odsávání u zrcadla, do ničeho jsem nesměla zasahovat,a když už jsem mu odsávačku chtěla vzít,tak byl křik,že on chce ještě odsávat soplík.
Dále to že jsme se připravili na zimu, že to nebude tak zlí, když budou venku velké mrazy.
