V noci spím a ve dne kojím
Noční odstavení, nad tímto jsem přemýšlela snad každou noc od 9 měsíce našeho syna.Jde to vůbec?
Existuje něco jako nekojit v noci, ale přes den v klídku pokračovat?
Tak tyto otázky mě provázely již nějakou dobu. Každý měsíc jsem si říkala, tak ještě jeden vydržím, přece ho nepřestanu kojit jen proto, že mě to v noci už "nebaví" a že se moc nevyspím. (Být vzhůru 8x a víc, je fakt hodně, zvlášť když to trvá už nějaký ten měsíc.)
Tak jsem se pustila do brouzdání po netu. Četla různé diskuze (což mi nepřidalo). Až kamarádka jen tak mezi řečí zmínila, že syna v noci už nekojí a on se vzbudí už jen 1 až 2 x. Dá mu piškot nebo napít a on spí spokojeně dál. Když mě to řekla, vytřeštila jsem oči, tak to si nedovedu představit, že by u nás fungovalo.
No každopádně dozrál čas a já si v sobě vyřešila, jak to vlastně chci dělat dál. Zasvětila může do mých přání a odhodlání, nechala ho celý den řádně odpočívat. (Což se ukázalo jako velmi důležitý a chytrý tah) A týden před první rokem nastal den D.
Asi dva dny před dnem D jsem našemu synkovy sdělovala, na co se chystám a co mám v plánu. Těžko říct jestli tomu rozuměl nebo si myslel svoje, ale měla jsem z toho dobrý pocit, že jednám na rovinu.
Den D nebo spíš Noc N?!
Vzala jsem si polštář a odstěhovala se na noc do vedlejšího pokoje pro hosty. Syna nechala s manželem společně v ložnici. Nechtěla jsem, aby se nic jiného změnilo,jen to, že už nedostane mlíčko. Tudíž ležel tam jako vždy, pod stejnou peřinou ve stejné posteli, se stejným postupem usínání (u prsa). Ano, odstěhování se odehrálo až po mém uspání při kojení.
V noci se syn probouzel a plakal. Můj muž byl skvělý. Choval, hladil, zpíval. Nejdelší pláč trval 9 a pul minuty. Další se zkracovaly a nebo střídaly s jemným vzlykáním, které jsem neslyšela. Nebylo to příjemné, ale kdybych tam byla, určitě bych mu to prso dala. Nad ránem jsem to nevydržela a přišla do ložnice, ale manžel mě se slovy, co tu jako chci, vyhodil z ložnice, že on to zvládne. A tak bylo 6 ráno, já vešla s úsměvem do ložnice, kupodivu syn na mě nezanevřel a pěkně mě objal, když mě viděl, ani po prsech se nesápal. Celý den probíhal standartě (až na to, že byl více unavený, tak déle spal při dopoledním spánku) Druhá noc N
Manžel nebyl vůbec vyspaný, neboť jsem měli doma zabíjačku a vše trvalo dost dlouho a on neměl čas po nevyspalé noci nabrat síly, ale holt prase přijelo a nedalo se to odložit. (poučení pro příště: Nezpracovávat prase, když v noci odstavujete dítě) Ale teď zpět, uspala jsem syna tradičně jako vždy a odstěhovala se do vedlejší místnosti. První dvě probuzení se zvládly jak štakš, ale to třetí, to byla katastrofa. Dítě brečelo víc a víc a manželův zpěv se zvyšoval vlastně už nezpíval, ale spíš křičel. Respektive se snažil překřičet pláč dítěte písničkou. Věděla jsem, že to asi neklapne. Dítě vycítí, že otec není v pohodě a rozhodně neusne. Rozhodnutá svému synu nedát prso jsem vešla do ložnice. Dítě se ke mně se vzlykotem přitulilo a v naprosto nejsevřenějším objetí usnulo. V noci se vzbudil ještě 3x, vždy jsem krátce pochovala, pak hladila a opět v těsné bílskosti společně usnuly. (Syn od 5 m. spí na své velké posteli, která je přiražená k naší manželské)
Přes den jsem se snažila hodně svému synovy věnovat, a když chtěl mlíčko, tak jsem ho nakojila. Takže z našeho kojení 2x za den, se stalo kojení asi 6x za den, ale někdy to bylo spíš tulení, prostě si cucl a pak položil hlavu na prsíčko a byl šťastný. To čeho se mu nedostávalo přes noc, toho si užíval přes den, a já s tím byla v pohodě. (Stejně moje nalitá prsa po noci by jen 2 kojení za den nedaly.)
Třetí den - říká se do třetice všeho dobrého i zlého. A opravdu to tak je. Tři noci byly kritické, a pak ještě celý týden náročný. Hledala jsem, jak se bude synovy nejlépe usínat, jestli chování, hlazení či objímaní. Tak nakonec to vyhrálo občas obejmutí, občas pohlazení nebo jen držení za ruce. Po týdnu a půl jsme se dopracovali na 2 probuzení za noc. Což pro mě před týdnem a půl bylo něco naprosto nepředstavitelného. Pravda zatím se já budím stále často, syn sebou honě hází a hlavně jsem si na to už asi dost navykla, ale věřím že jednou budu spát dlouho a hluboce (trochu odvážná věta) Po dvou týdne už jen 1 až 2 přebuzení, luxus.
Ale aby to nebylo jen tak jednoduché, tak syn onemocněl. Měl hrčky, kašel a rýmu, paráda... V noci jsem dávala čípky a měřili teplotku, takže opět často vzhůru. A potřeboval tekutiny, občas se napil z lahve, ale holt jsem ho začala zase kojit. Ne tak často, ale aspoň 3x za noc mlčko dostal. Někdy usnul u něho, někdy jen při pohlazení.
Jsem zdraví a mě v hlavě svící věta: V noci žádné mlíčko. Máme za sebou druhou noc po uzdravení, syn opět jen 1x probuzený a já luxusně vyspaná, dokonce tak že jsem si našla energii a čas napsat tento článek a vygruntovat dům ;-)
Jak to bude dál uvidíme... Ale chci povzbudit ty, co jsou po noci plné probouzení otrávení a chtějí zanevřít na kojení. Kojení je fajn, užívejme si ho, a pokud nás to v noci štve, tak kojit jen přes den. Chci za nás říct: Fakt to jde
